Přestože je koňak v našich představách těsně svázán s Francií, Francouzi sami dávají k pití přednost vínu a koňak byl od samého počátku své existence určen převážně na vývoz. V 16. století začali jako první pálit brandy z francouzského vína holandští obchodníci. Destilát se narozdíl od vína při dlouhé cestě nekazil a zkoncentrováním alkoholu se snížily náklady na dopravu i celní poplatky. Původně byl takto zahuštěný nápoj před pitím opět ředěn na koncentraci vína, jeho výjimečné kvality dosažené ...
Přestože je koňak v našich představách těsně svázán s Francií, Francouzi sami dávají k pití přednost vínu a koňak byl od samého počátku své existence určen převážně na vývoz.
V 16. století začali jako první pálit brandy z francouzského vína holandští obchodníci. Destilát se narozdíl od vína při dlouhé cestě nekazil a zkoncentrováním alkoholu se snížily náklady na dopravu i celní poplatky. Původně byl takto zahuštěný nápoj před pitím opět ředěn na koncentraci vína, jeho výjimečné kvality dosažené delším ležením v sudech byly oceněny teprve později. Po zvýšení poptávky po vinném destilátu se jeho výroby ujali sami francouzští vinaři a zavedli řadu vylepšení, jako např. dvojitou destilaci, zrání v různých typech sudů atd.
Cizinci však stojí nejen u zrodu koňaku jako nápoje, ale i u zrodu některých slavných značek. Mezi zakladateli koňakových domů převažují vedle Francouzů Angličané a Irové, ale najdeme zde i potomky holandských obchodníků a Norů.
Bonaventure Godet, holandský obchodník s vínem a solí, se r. 1550 usadil v La Rochelle. Jeho potomek Augustin Godet začal vyvážet koňak do Nizozemí a k anglickému dvoru. Společnost Godet Freres (zal. 1782) dodnes řídí potomci této rodiny. Společnost nevlastní vinice, nakupuje mladý koňak, který nechává zrát a míchá.
Richard Hennessy (1724-1800) byl kapitán irské brigády ve vojsku Ludvíka XV., který od roku 1765 začal vyvážet koňak do Irska a Anglie. Jeho syn James (Jacques) (1765-1843) přejmenoval společnost Jas. Hennessy & Co. Přestože v r. 1971 došlo k spojení se společností Moet et Chandon a později s Louis Vuitton za vzniku LVMH, současný prezident společnosti Henri de Pracomtal je přímým potomkem Richarda a Jamese Hennessyho.
Maurice Hennessy zavedl označování koňaku podle stáří počtem hvězdiček (r. 1865). Hennessyové stáli i u zrodu kontrolního orgánu jakosti koňaku Bureau de Répartition du Cognac (dnes Bureau National Interprofessionnel du Cognac – BNIC).
Přestože společnost Hennessy vlastní 662 hektarů vinic, produkce z nich pokrývá pouhá 2% vyráběného koňaku. S podílem 28,5 % na světovém trhu s koňakem je společnost Jas. Hennessy & Co. největším výrobcem a vývozcem koňaku na světě.
Mladý Angličan Thomas Hine (1775-1822) odjel do Francie r. 1791, aby se zde naučil francouzsky. V r. 1793 byl v protianglicky naladěné republice zatčen a na několik měsíců uvězněn. Přesto zde zůstal a oženil se s Francoise Delamainovou, dcerou výrobce koňaku v Jarnacu. Stal se společníkem svého tchána a v r. 1817 po převzetí obchodu přejmenoval podnik na Thomas Hine & Co. V pozdějších letech se stal starostou Jarnacu – byl pravděpodobně prvním Angličanem v celé Francii zvoleným do této funkce. Dnes výrobu koňaku Hine řídí již šestá generace rodiny, avšak společnost patří pod LVMH.
Hine je jediná koňaková firma s výhradním právem dodávat koňak pro britský královský dvůr.
Otardové odvozují svůj původ od výbojného vikingského válečníka Ottara žijícího v 9. století a bojujícího pod Alfrédem Velikým. Jeho potomci se usadili ve Skotsku, kde žili v 11.-17. století na hradě Dun-Ottar. V r. 1688 James Otard následoval svého krále Jakuba II. Stuarta do vyhnanství do Francie, kde byl za vojenské zásluhy povýšen Ludvíkem XIV. v r. 1701 na barona. Jeho pravnuk Jean Baptiste Antoine Otard (nar. 1765) unikl o vlásek popravě při francouzské revoluci a zachránil se útěkem do Anglie. Po návratu do Francie r. 1795 založil spolu s bratry Dupuyovými koňakovou společnost a o rok později zakoupil Chateau Cognac, jehož silné zdi zajišťují skvělé podmínky pro zrání koňaku dodnes. (Ve sklepích je dosud uložen koňak z r. 1820.)
V r. 1991 rodinný podnik koupila společnost Martini & Rossi, která se o rok později spojila s Bacardi.
James Delamain (1738-1800), syn konstábla na dublinském hradě, přijel do Francie r. 1759 a přiženil se do rodiny jarnackého obchodníka s koňakem Isaaca Ransona. Jeho vnuk, rovněž James, založil s bratranci Roulletovými koňakový dům Roullet & Delamain. Po čtyřech generacích zůstali Delamainové jedinými vlastníky společnosti a v r. 1920 změnili její jméno na Delamain & Co. Společnost funguje jako rodinný podnik do současnosti, kdy ho řídí Alain Braastad, jehož matka byla Delamainová, a Patrick Peyrelongue, který pochází z rodu Delamainů po babičce.
(Přestože zakladatel společnosti přišel do Francie z Irska, jeho rodina má francouzské kořeny. Nicolas Delamain přišel do Británie v r. 1625 v doprovodu francouzské princezny Henrietty, nevěsty Karla I.)
John Exshaw (1782-1847) pocházel z rodiny významných dublinských knihařů a vydavatelů. (Jeho strýc stejného jména byl v Dublinu radním a dvakrát byl zvolen starostou.) Mladý John se v r. 1802 připojil ke svému strýci z matčiny strany, obchodníkovi a bankéři v Bordeaux, a o tři roky později založil vlastní obchod s vínem i koňakem. Vzhledem k blokádě pobřeží během napoleonských válek, pašoval své zboží při vývozu pod americkou vlajkou. Společnost zůstala v rukou rodiny Exshawů do r. 1972, v r. 1975 ji koupil Otard.
Anthony Hardy, londýnský dovozce koňaku, se r. 1863 přestěhoval do Cognacu, aby odtud mohl obchody lépe řídit. Když obchody v Londýně poklesly, zavřel tamní pobočku a začal se soustředit na vývoz do jiných zemí. Rodina původně vlastnila i vinice, ale prodala je, aby se lépe mohla věnovat destilaci a prodeji.
(I Francis Hardy byl v 90. let 20. století starostou Cognacu.)
V r. 1905 koupili dva Norové Peter Rustad (1870-1916) a Thomas Bache-Gabrielsen (1883-1942) koňakovou společnost Dupuy (zal. 1852) a kromě původní značky Dupuy začali lahvovat i koňak pod novou značkou Bache-Gabrielsen. V současnosti vede podnik Christian Bache-Gabrielsen. Společnost se soustředí na vývoz zejména do Skandinávie a na Dálný východ. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že na norském koňakovém trhu je značka Bache-Gabrielsen na prvním místě.